Finanční trh se mýlí

Z pohledu posledního půl roku kapitálové trhy významně ztrácejí, to všichni víme. Ale pokud se podíváme na totéž optikou jen posledního měsíce, minimálně akciové trhy zaznamenávají celkem slušné zisky.

Červenec byl pro akcie úspěšný, vlastně šlo o nejlepší měsíc za poslední dva roky, první srpnové dny jsou zatím příznivé také. Že by již bylo dosaženo dna a byla tu příležitost relativně levně nakoupit? Sotva. Krátký růst akcií za červenec by se dalo vnímat spíš jako příležitost k prodeji a tedy k minimalizaci ztrát.

Tento zmíněný růst kapitálových trhů byl totiž zapříčiněn – a teď se podržte – tím, že z ekonomiky přicházely mnohem horší zprávy, než se čekalo. Ano, horší zprávy. A ano, je to vskutku bizarní. Ale v pokroucené a nemocné logice, která se na finančních trzích rozšířila, to vlastně smysl dává.

Růst kapitálových trhů totiž v posledních letech poháněly levné nekryté peníze uvolňované centrálními bankami do oběhu. Snad nejlíp to dokumentoval začátek pandemie, kdy po prvotním úleku a jistém poklesu začaly trhy prudce růst navzdory lockdownům, recesi a zastavení výroby. To by za normálních okolností v tržní ekonomice měl být impulz k drastickému propadu akcií. Došlo ale k opaku, protože tisk peněz falešně trhy vyháněl vzhůru. Na tomto jednom příkladu za všechny je patrné, že kapitálové trhy prakticky přestaly sledovat fundamenty, tedy skutečné výsledky podniků, jejich kondici, ziskové možnosti, a začaly se řídit pouze a jen tím, jak velkou falešnou poptávku vygeneruje stát reprezentovaný centrálními bankami. A o tomtéž je to i nyní.

Jakmile začala růst inflace, bylo jasné, že centrální banky začnou zvyšovat úrokové sazby a stahovat uvolněné peníze z oběhu, aby tím inflaci krotily. Proto začaly kapitálové trhy padat, protože jim bylo jasné, že již déle nemohou spoléhat na falešně vytvářenou a státem generovanou poptávku po cenných papírech. Jenomže potom se krom vyšší než očekávané inflace začaly zhoršovat i další makroekonomické ukazatele, ekonomiky rostly pomaleji, než státy čekaly, lidé utráceli méně, víc se báli budoucnosti. Snad jenom nezaměstnanost má „skvělé“ výsledky, to je ale proto, že i ona je uměle držena státem.

Finanční trhy prezentované mladými a naivními makléři, kteří díky svému věku ještě nezažili období normálních úrokových sazeb, tedy ihned z mizerných ekonomických dat vyvodily, že centrální banky „přeci nemohou“ zvyšovat úroky a stahovat peníze z oběhu tak razantně, protože by tím ekonomiky poslaly ještě hlouběji do recese, a to je fujky fujky, málo duhy, málo semknutí a lásky. A protože centrální banky „celkem určitě“ něco tak ohavného jako razantní zvyšování úrokových sazeb neudělají, můžeme zase směle nakupovat cenné papíry, protože nás centrální banky zachrání. Paradoxně tak v rámci tohoto nemocného myšlení platí, že čím je v ekonomice hůř, tím bude akciím líp (jako na začátku lockdownu).

Jenomže realita těmto naivním vzdušným zámkům momentálně moc neodpovídá. Například 3měsíční dolarová úroková sazba LIBOR aktuálně roste na 2,8323 %, je tedy nejvýše od listopadu 2008. To je v přímém kontrastu s očekáváním, že úroky neporostou až tak prudce. Podobně v eurozóně podle dnešní zprávy maloobchodní tržby v červnu meziměsíčně klesly o 1,2 % proti předchozímu růstu o 0,4 % a meziročně jsou nižší o 3,7 %. To je opravdu celkem drsný pokles. Domnívám se proto, že většina kapitálového trhu se mýlí, když aktuálně posílá akciové trhy výš. Předpokládám, že propad se zase obnoví.